Bašť znak
Obec Bašť
okres
Středočeský kraj
Okres Praha-východ

Vyhledat v textu

Kalendář akcí

Po Út St Čt So Ne
27 28 29 30 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31
Drobečková navigace

Úvod > Obec > Historie > Období 1923 - 1961

Období 1923 - 1945

(vloženo 22. 1. 2008)

      Druhá pamětní kniha, ze které sem (do Kroniky obce Bašť vedené od roku 1951 panem  Karlem Novákem - pozn. I. Cucové)  budou přenášeny upravené zápisy byla započata dne 22./ srpna roku 1923, kdy kronikářem obce byl zvolen Ladislav Bulvas, rolník z Báště čp. 29, jehož podrobný životopis bude uveden na konci jeho kronikářských zápisů.

Rok 1923
      V tu dobu byla obec Bášť s tehdejší osadou Baštěkem řízena následujícím obecním zastupitelstvem: Karel Novák, obuvník z čp. 120, starosta; Zdeněk Schönfeld, Jan Mišner, Ladislav Bulvas, František Voves, Antonín Michalec st., Karel Křehnáč.

     V roce 1923 došlo rozhodnutí okresního soudu o výměně cesty za hájem "v Koutech" za báštecká skala s býv. hrabětem Nostizem. Tím se stala obec Bášť majitelkou "skal", čímž se cítila poškozena osada Baštěk, činící si na ně hospodářské nároky.
    
     František Syrový z Báště věnoval Kč 1.000- jako fond chudinský obci Bášti, jež pod týmž označením vloženy do "Spořitelního a záložního spolku v Bášti". Zmíněný spolek, také Kampelička zvaný, stává v obci již od roku 1908 a zaznamenává plný úspěch. Svoji činností podporuje drobné zemědělské a živnostenské podnikání, stavbu drobných rodinných domků.

     Roku 1923 obdržela obec Bášť od správní komise v Karlíně podporu na úpravu cest Kčs 2.000- jež rozdělena pro Bášť 1.600-; pro Baštěk 400-.

     V roce 1923 rovněž končilo 4leté období funkční obecního zastupitelstva a bylo tudíž zvoleno nové z členů: Bedřich Bulvas, Karel Křehnáč, Václav Bulvas, Zdeněk Schönfeld, Karel Novák, Josef Dědek, Josef Kubeš, František Danda, Emil Šerák, Vítězslav Růžička, Jan Mišner, Jan Voves, Josef Husák, Václav Sýkora, Jaroslav Tovara. Starostou politické obce byl zvolen Bedřich Bulvas z čp. 19. Osadním starostou v Bášti Ladislav Bulvas z čp. 29. Osadním starostou v Baštěku Josef Javůrek.


(vloženo 29. 1. 2008)

Léta 1924 - 1937
     V údobí tohoto obecního zastupitelstva byla provedena elektrifikace obou osad, pozemková reforma velkého významu a posléze konečně postavena toužená silnice z Báště na měšické nádraží.
 
     V roce 1925 byla provedena elektrifikace obce formou družstevní. Obec sama přispěla částkou Kč 30.000- na stavbu rozvodné sítě a veřejného osvětlení v obou osadách. V Bášti bylo postaveno 7 světel, v Baštěku pouze 3. Transformátor byl postaven společně mezi oběma osadami. Obci byla poskytnuta okresní subvence Kč 52.029-, jež měla uhraditi náklad postavení transformátoru a primérního vedení z obce Sedlce.

    
Při pozemkové reformě rozděleno ode dvora Báště 90 hektarů mezi přídělce z Báště a Báštěku, jichž se přihlásil počet 105. Působila zde ještě psychoza války, byl hlad po půdě, jež dává bezprostřední prostředky k obživě. Na štěstí se podařilo získati směnou od obce Líbeznic dalších 30 hektarů, čímž poděleno celkem 95 žadatelů o půdu, kteří měli na ní také nárok. Ovšem nebylo plně dbáno základní myšlenky této velké národní agrární operace, aby půdu vlastnil ten, jenž na ní bude také sám pracovati a v zemědělství hledati základní obživu (návrat lidu k půdě a zemědělství). Mnoho půdy bylo v malých dílech (60 až 100 arů) rozděleno také řemeslníkům, živnostníkům a dělníkům k zlepšení jejich životního důchodu, často i za účelem spekulačním. Postupem doby se však tato zásadová úchylka přirozeným rozvojem vyrovnala.

     Silnice od báštecké kapličky k měšickému nádraží, jež byla projektována od roku 1886, byla tudíž v roce 1927 uskutečněna. Po mnohém úsilí, aby onu část silnice na katastru líbeznickém, provedla na vlatní náklad tato obec, jež však pro nezájem Líbeznic, úplně ztroskotalo, ujala se stavby této silnice na celém úseku obec Bášť. Silnice byla k provedení zadána staviteli Antonínu Srbovi z Klecan. Rozpočet činil částku Kč 250.000-. K úhradě tohoto nákladu byly uzavřeny 2 zápůjčky u Hospodářské záložny v Praze - Karlíně, a sice na 50.000- a 75.000- Kč. Byla přislíbena a přiřčena subvence okresní správní komise a povoleny účasti 35% zemské a 65% okresní. Stavu prováděla Okresní správní komise v Praze - Karlíně a ta ji svými odborníky také kontrolovala. Tímto podnikem zadlužila se dosud bezdlužná obec Kč 115.000-, jak konstatuje zápis z obecní schůze ze dne 17/1. 1928.

     Novými obecními volbami v prosinci 1927 zvoleno opět nové obecní zastupitelstvo. Starostou zvolen Václav Sýkora z Baštěku, jenž se již dříve velmi úspěšně přičinil o hladké provádění pozemkové reformy, elektrifikace obce a stavbu zmíněné silnice. Místním osadním starostou v Bášti zvolen František Mates z Báště čp. 16 a v Baštěku zvolen osadním starostou Vladislav Nedvěd z Baštěku čp. 1.

     Obec byla celkově ušetřena požárů až v roce 1931 25/4. z neznámé příčiny vyhořela stodola velkostatku v Bášti v 9 hodin večer.  Ze  založení požáru původně nařčen Josef Voves, což však nebylo soudním řízením prokázáno a obviněný soudem osvobozen. Na to v říjnu 1931 vyhořela stodola Josefa Srbka v Baštěku o 5. hodině večer, pravděpodobně zkratem v elektrickém vedení. Pak 19/2. 1932 vyhořel v 7 hodin večer podruhé obecní domek čp. 13 v Bášti. Oheň vznikl patrně od chatrného komínu.

     V zimě roku 1932 - 1933 jako nouzová práce pro nezaměstnané postavena spojka silnice ode dvora bášteckého k Baštěku, čímž vyrovnán nebezpečný zákrut silnice. Náklad na ní v částce 12.680- Kč byl hražen produktivní sociální péčí, totiž příspěvkem Kč 8- na den na dělníka.
     Poslední obecní volby v roce 1931 se nekonaly, ježto všechny politické strany se dohodly na společné kandidátce. Obecním starostou zvolen opět Václav Sýkora z Baštěku. Jeho náměstkem Jan Mišner z Báště. Osadním starostou v Bášti Vítězslav Růžička z Báště čp. 8 a osadním starostou v Baštěku zvolen opět Vladislav Nedvěd z Baštěku čp. 1.

     Dne 26./května 1935 konaly se volby do národního shromáždění a senátu, o týden později do zemského a okresního zastupitelstva. Rozdělení počtu dosažených hlasů v Bášti: republikánská strana čsl. venkova 153 hlasů, sociální demokraté 89 hlasů, národní socialisté 29 hlasů, komunisté 144 hlasů, živnostenská strana 27 hlasů, Národní sjednocení 7 hlasů, Gajdova kandidátka 3 hlasy; to vše při volbách do parlamentu (sněmovny). Do senátu a sborů samosprávných tyto hlasy stran byly menšího počtu pro vyšší hranici stáří voličů.

     V roce 1937 z jara, na popud osadního starosty Baštěku Vladislava Nedvěda a obecního starosty Václava Sýkory a za podpory Kčs 24.000- od majitele vily v Baštěku Emila M. Teltsche i státní produktivní péče, za účelem opatření práce pro místní nezaměstnané dělnictvo, byla provedena úprava rybníka v Baštěku. Vhodným přehražením, vypískováním i celkovou pěknou úpravou vzniklo vzhledné koupaliště, jež bude sloužiti ku zvýšení zdravotní úrovně obce.

     V roce 1937 na popud osadního starosty Báště Vítězslava Růžičky zbudován byl obecní dům na zbývajícím místě na parceli u Švehlova pomníku nákladem Kč 68.000- s podporou státní produktivní péče. Stavbu provedl zednický mistr Antonín Jirásek z Ďáblic. V obecním domě se nalézá obecní úřadovna, zasedací síň, byt pro strážníka obecního a hasičské skladiště, ježto staré nalézající se na návsi již svým účelům nevyhovuje a bude sloužit jiným obecním potřebám. Na tomto místě pokračovaním obecního domu směrem ku dvoru, byla též postavena úřadovna "Kampeličky", spořitelního a záložního spolku pro Bášť a Baštěk. Tak po 30ti letém trvání a práce, domohla se "Kampelička" svého vlastního družstevního stánku.

     Těmito podniky snažila se obec Bášt se svými osadami úspěšně čeliti v roce 1937 hrozné nezaměstnanosti.

    V očekávání úkolů, jež obec čekaly v oboru školském, kdy vyvstane nutnost postaviti obecnou školu v Bášti nebo se plně zúčastniti na stavbě měšťanské školy v Líbeznicích, snažilo se obecní zastupitelstvo splatiti veškeré své dluhy; to se také zdařilo a obec Bášť jest na rozdíl od ostatních obcí újezdu školy v Líbeznicích na stavbě měšťanky v Líbeznicích se zúčastnila.


Rok 1938

    Dne 19./ledna 1938 byl slavnostně otevřen a svým účelům předán obecní dům ve slavnostní schůzi za přítomnosti celého obecního zastupitelstva i zástupců korporací bášteckých, kteří pronesli vhodné proslovy s blahopřáním k další činnosti v novém obecním domě. Na pamět se v 2. pamětní knize v originálu vlastnoručně podepsali: Růžička Vítězslav, osadní starosta, Václav Sýkora, obecní starosta, Vlad. Nedvěd, osadní starosta, Zdeněk Schönfeld, předseda fin. komise. Za osadní zastupitelstvo Bášť jsou dále podepsáni: Teska Ant., Srbek Karel, Husák Josef, Šerák Bohumil, Böhm Jaroslav, Suldovský Alois, Havel Josef, Holub Karel. Za politickou obec se podepsali: Michalec Antonín, František Bělka, Bulvas Bedřich, Josef Javůrek za osadu Baštěk a Bartušek Josef za osvětovou komisi. Za Hasičský sbor Bášť Adler Václav a Ant. Mišner, za Hasičský sbor Baštěk Josef Reiner, za Tělovýchovnou jednotu Sokol Antonín Vorlíček, za Obec Baráčníků Teska František, za Ovocnickou jednotu Václav Bulvas, za Kampeličku Bášť Ladislav Bulvas a Frant. Plicka a za Místní skupinu rolnického druž. Jaroslav Křehnáč. 

    
Dne 10/4. 1938 v 16. hodin odpoledne vyhořela stodola statku čp. 15, patřící Arnoštu Korálkovi. Požár vznikl z nezjištěné příčiny, byl však dle obecního mínění někým založen. Požár byl lokalizován jen na stodolu stříkačkou a sborem bášteckých hasičů. Přijely ještě včasně hasičské sbory se stříkačkami z Baštěku, Líbeznic, a Panenských Břežan.

     Za nastalého politického napjetí s říší Německou, byla v obci Bášti zřízena civilní protiletecká ochrana, zvaná C.P.O., jež své složky pilně cvičila a uplatňovala se plně u příležitosti zkušebních leteckých poplaších i při zatemňování obce. Velitelem C.P.O. byl velitel hasičů br. Václav Adler; jeho zástupcem pak bezpečnostní referent obce Karel Novák z čp. 53 (kronikář).

     Dne 12. června 1938 byly provedeny volby do obecního politického zastupitelstva. Bylo odevzdáno 428 platných hlasů. Měly tento charakter: nepolitická kand. (Zd. Schönfeld) 24 hlasů a 1 mandát; národní socialisté 41 hlasů a 1 mandát; republikáni: 134 hlasů a 5 mandátů; sociální demokraté 74 hlasů a 2 mandáty; komunisté 131 hlasů a 5 mandátů; živnostníci 24 hlasů a 1 mandát. Volby do místních osadních zastupitelstev z důvodu napjaté politické situace byly odloženy na neurčito. Ve volbách jako nestranný komisař působil místní občan Karel Novák, Bašť čp. 53. Starostou politické obce Báště znovuzvolen Václav Sýkora z Baštěku (republikán), jeho náměstkem Ferdinand Maršálek st. z Báště (nár. social.). Při volbách bylo vybráno a odevzdáno na obranu státu Kč 600-.

     Dne 12. srpna 1938 v 16 hodin vyhořela opět, v tom roce podruhé, stodola statku čp. 15 Arnošta Korálka, tentokrát úderem blesku při velké bouři. Hašení se kromě bášteckých sborů, zúčastnilo mnoho místních občanů. Dostavily se rovněž hasičské sbory z blízkého okolí - kromě Líbeznic.

     Na zprávy o vyhlášené mobilizaci shromáždili se ještě v noci všichni zdejší branci u obecního úřadu pro potvrzení vojenských dokladů, aby ráno mohli včas odejíti za svojí nejtěžší, ale nejčestnější občanskou povinností, hájiti národ a stát se zbraní v ruce. Rovněž v místní Kampeličce se úřadovalo i v noci, aby vojáci byli opatřeni peněžními prostředky. Druhý den ráno opustili vojáci svoji obec i rodiny s takovým odhodláním i nadšením, jaké nikdy před tím nebylo a snad již nikdy nebude. V obci zatím zbývající občané ujali se svých povinností podle nařízení C.P.O. Udržovány obecní stráže z řad občanstva na okrajích obou osad. Též protiletecké hlídky byly drženy a přísně kontrolovány. Aby nebyly zdrženy zemědělské práce, byly rolníkům půjčovány vojenské koně; náhradou za odvedené. Když pak válka nevypukla, vraceli se občané z vojenské povinnosti jednotlivě zpět k rodinám, někteří však dosti pozdě až také za 5 - 6 měsíců. Také zde v Baštěku u váhy proti Josefu Šalanskému byly umístěny 2 vojenské světlomety od 21./května 1938 až do konce října ve službě protiletecké obrany.

    Koncem roku 1938 bylo "na Horce" na obecním pozemku postaveno 5 nových nouzových baráků (1 upraven za starého autobusu) a 2 rozestaveny. Jsou popisně číslovány 1B až 7B.

Roky 1939 - 1948
     Dne 15./ března 1939 byly Čechy a Morava zabrány vojskem Německé Říše. Tragedie československé republiky byla dovršena. Ve dvoře v Bášti byla umístěna auta německého vojska s příslušnými vozy. Byla to vojenská autokolona. Němečtí vojáci byli ubytováni v počtu 60 na sále "u Oličů". Pobyli zde asi 1 měsíc a pak odjeli.

(vloženo 19. 2. 2008)
Zde končí zápisy obecního kronikáře Ladislava Bulvasa, rolníka z Báště čp. 29, jehož životopis zde pro paměť uvádím:
Ladislav Bulvas, rolník z Báště čp. 29 se narodil v Bášti dne 3./listopadu 1884 jako syn Františka Bulvasa a Anny rozené Srbkové z Postřižína. Vychodil 6 tříd obecné školy v Líbeznicích. Od roku 1919 samostatně hospodařil na usedlosti čp. 29 v Bášti, po sňatku s Antonií Zvěřinovou z Březiněvse. Za svého života byl členem obecního zastupitelstva, dočasně osadně starostou v letech 1923 až 1927. Byl obecním kronikářem. Ve veřejných korporacích byl činný jako pokladník místní Kampeličky od roku 1910 do roku 1939. Od roku 1939 byl v Kampeličce starostou až do roku 1949, kdy byl ústav začleněn do Spořitelny a záložny v Praze - odbočka v Líbeznicích. Od roku 1919 byl starostou Tělocvičné jednoty Sokol v Bášti a od roku 1929 I. náměstkem starosty Sokola až do roku 1948. Byl pokladníkem u hasičů v Bášteckém sboru. Jeho syn Jiří převzal od něho hospodářství v roce 1942 a Ladislav Bulvas šel na výměnek. Starší syn Ladislav jest v Praze soukromým úředníkem. Jeho statek v roce 1951 začleněn do Jednotného zemědělského družstva. Podle všeobecného mínění jeho současníků jest Ladislav Bulvas člověk dobrý, ryzího a poctivého charakteru, je to muž sečtělý a uvážlivý.

Ve vedení obecní kroniky pokračoval z pověření Místního národího výboru ze dne 14./12. 1946 Josef Kučera, štábní kapitán čsl. armády ve výslužbě, z Báště čp. 1. Nynější kronikář Karel Novák přepsal jeho zápisy i upravil od data 16./3. 1939 do 29./8. 1947. Jeho životopis jest rovněž uveden při ukončení jeho zápisů na věčnou paměť.

Dne 16. března 1939 přijel do Prahy Adolf Hitler, jenž vydal na pražském hradě výnos o zřízení Protektorátu Böhmen and Mähren, podle něhož skutečným správcem zbývajícího, okleštěného území Čech a Moravy se stal říšský protektor šl. Neurath, jmenovaný Vůdcem. Celý náš veřejný život byl podřízen novému hledisku a do soukromí pronikalo Gestapo (tajná státní policie), jež zatýkalo. Z Baště a Baštěku zatčeni byli: Bohumil Horáček, vězněn od 17./3. do 3./5. 1939 u Krajského trestního soudu v Praze - Karlovo nám., Šerák Antonín, Mišner Václav a Řezníček Antonín, všichni z Baštěku, byli vězněni a vyslýcháni v Praze na Pankráci a v Petschkově paláci, kde Gestapo sídlelo. V červnu 1939 byl zatčen syn bývalého bášteckého rolníka Josef Kučera, štábní kapitál čsl. armády a vězněn zprvu na Pankráci v Praze, později v Berlíně na Alexandrplatzu. Útlak v naší vlasti se stupňuje a 28. října 1939 dochází v Praze ku střílení do lidu a studentů. 17. listopadu jsou zavřeny všechny české vysoké školy a zostřuje se persekuce českého národa. Tato se projevuje v dalším zatýkání, mučení, střílení studentů, dělníků a najmě české inteligence. Česká zem je nemilosrdně vykořisťována a čeští lidé jsou odváženi do vězení, koncentračních táborů a na nucené práce.

27. září 1941 byl jmenován zástupcem říšského protektora Reinhardt Heydrich, jenž se uvedl houfnými popravami a jenž 19. října 1941 převzal i "do ochrany" české korunovační klenoty. Sám se usídlil v zámku v blízkých Panenských Břežanech a stal se postrachem okolních vesnic.
Rok 1942 jest vyvrcholením německých úspěchů. Dne 27./5. toho roku dochází k atentátu na Reinhardta Heydricha, po němž jest vyhlášen v zemi výjimečný stav a následuje strašlivá persekuce celého národa, za obeť padly celé obce: Lidice (10./6.), Ležáky (24./6.). Na zámku v Panenských Břežanech vládla po smrti Heydrichově jeho žena. Tam v parku pracovala neustále trestanecká četa složená ze Židů. I v Bášti a Baštěku pracovali na polích na podzim v řepné kampani četní židovští lékaři a právníci. Za nástupce Heydrichova, generála policie Dalnegeho, vedl skutečnou vládu v zemi Sudeťák Karl Hermann Frank, jenž ještě zuřivěji pokračoval v krvavém díle svých předchůdců. Také on sídlil v Panenských Břežanech, ale v druhém zámku.
Po celém kraji byly prováděny kontroly osob; zaváděny nové německé občanské legitimace "Kennkarty" zvané. V úřadech musil býti používán německý jazyk, obchody a živnosti musily býti označovány dvojjazyčně napřed německy a pak česky. Pro nedostatek životních a průmyslových potřeb zavedli Němci řízené hospodářství.

V obci Bášti byl zabaven statek čp. 15 patřící židovské rodině Arnoštu a Bertě Korálkovým a byl dán do německé nucené správy. Rodina Korálkova s dětmi Jiřím, Zdeňkem, Vlastou, byla ze statku vystěhována (do domku k Václavu Kubištovi) a pak odvezena jako židovská do Terezína, aby se již nikdy nevrátila. Jako německý majetek byla zabavena i Teltschova vila v Baštěku čís. 4.
Rovněž v naší obci bylo mnoho občanů nuceně nasazeno do Říše na práci v továrnách i jinde:
Mišner Antonín od 5 /7. do 27./10. 1940 v Bělehradě;
Zapletal Josef v letech 1942 - 1944 v Berlíně;
Mišner Karel do 8./2. do 18./12. 1942 ve Strassfurtu (Rundfunkfabrik);
Fromm František od 13./8. 1941 až do 1945 v Berlíně (Heinkel);
Voves Karel od 20./7. do 30./9. 1942 v Drážďanech (Eisenbetonbau);
jeho bratr Voves Václav od 5./11. do 10./12. 1944 byl pro sabotáž práce ubit v kárném táboře v Břežanech u Benešova;
Kubišta Karel od 21./7. 1941 do 31./3. 1942 (12./3. 1945 byl zatčen a nasazen do Einzenfeldu, odkud se 29./4. 1945 pěšky vrátil do Báště);
Bambas Otto od 17./6. 1942 do 3./12. 1943 v Berlíně (Siemenswerke);
Šafránek František od 7./5. 1939 do 30./12. 1943 u něm. říšských drah v Bremen;
Čížek Josef z Baštěku od 3./6. 1942 do 10./8. 1944 v Berlíně;
Michalec Josef z Báště č. 49 od 11./XII. 1942 do 26./4. 1945 v Berlíně;
Kulhánek Antonín od 13./6. 1943 do 4./4. 1945 v Hannoveru;
Kulhánek Jaroslav od 3./1. 43 do 2./6. 45 v Berlíně (Deutsche Industriewerke);
Srbek Miroslav z Baštěku čp. 16 od 10./12. 1944 do 28./2. 1945 na Südwallwerke v Rakousku (pracoval na opevnění);
Fiala Karel z Báště od 9./1. do 13./3. 1945 na zákopových pracech v úseku Přerov - Olomouc;
Hlušička Josef od 30./4. 1945 v Mostě;
Zbořil Jan od 30./9. 1940 v Německu;
dále Josef Sýkora z Baštěku, Jan a František Nádvorníkovi z Baštěku a řada jiných, jež byli totálně nasazeni v Praze, Nové Pace, Semilech, Lysé nad Labem a jinde ve zbrojně důležitých továrnách.
V německé Říši přišli o život:
Antonín Vorlíček z Báště, syn Antonína Vorlíčka, krejčího z Báště, narozený 12./5. 1920. Dne 29./5. 1940 byl Němci chycen až na švýcarských hranicích při útěku za hranice; za to byl německými vrahy odsouzen k 8-letému žaláři. Za 35 měsíců byl však v žaláři umučen k smrti a dne 16./4. 1944 v Bayrethu pohřben;
Josef Grossman zemřel po úrazu při náletu v Říši v Berlíně;
zmíněný již Václav Voves ubit v kárném táboře v Břežanech u Benešova.

V obci Bášti jsou prováděny stále častěji hospodářské prohlídky, neboť rolníci a ostatní drobní zemědělci nedodržují předepsané odevzdávky kontingentů, zpečují se odevzdávati hospodářské plodiny. Němci nařizují i nucený sběr kovů, papíru, tkanin a odpadků, jehož výsledek jest nepatrný. Peněžité pokuty stíhají občany naší obce. Místní občané jsou pro tyto delikty předvoláváni k trestnímu oddělení okresního úřadu Praha - venkov sever, jehož správa je v německých rukou. Pro 2 neodevzdané husy zaplatil zdejší zemědělec Josef Kučera pokutu Kčs 4 000,-.
Všechny výrobky jsou obhospodařovány a Němci plně kontrolovány. Pro válečné účely jsou rekvirovány zemědělcům koně, postroje, vozy i nářadí, občanům auta, dokonce byly provedeny odvody psů v Líbeznicích, kam se musili báštěčtí občané se psy dostaviti.
Báštěčtí lidé si pomáhají navzájem všelijak, neb nedostatečné příděly potravin na zavedené potravinové lístky k obživě absolutně nestačí. Obyvatelstvo tajně semílá doma obilí na mouku, tajně dojíždí do mlýnů v Klíčanech a do Lobkovic i Mratína, aby obilí za mouku směnilo a nehynulo hladem.

(vloženo 20. 2. 2008)
Protektorátní měna, jež nahradila československou, se stále více znehodnocuje, mezi obyvatelstvem se vzmáhají vysoko hrané hazardní hry v karty, peníze stárnutím protektorátu pozbývají ceny a občané je posměšně nazývají "Vignety". V Bášti i jinde na venkově šíří se chov králíků, holubů a zvyšuje se dosavadní chov koz. Ceny na černém (zakázaném) trhu dostupují velké výše. Za obyčejného králíka 300-600 K, párek čistokrevných holubů až 1.200 K, za vepře nehlášeného 20-40.000 K podle váhy, za vepřové sádlo 500 až 1000 K, za 1 kg mouky 40 až 120 K. Tyto ceny se různily podle známosti kupujícícho s prodávajícím, podle risika obchodu, hlavně však dle svědomí prodávajícího. Těm, kdo prodávali za vydřidušské peníze, připadl název "šmelináři". Nebyli v Bášti všichni, ale bych jich dostatečný počet.
Naproti tomu zemědělci za své odevzdané výrobky dostávali od německých ústředen nízké ceny: například 1 kontingentní dobytče ve váze 400 kg živé nejvýše 1 700 K, 1 kg vajec 15 K apod. Hovězí dobytek odevzdává se do Hospodářského družstva v Měšicích, vepřový dobytek se odváděl až do Prahy VII do Ústředních jatek, kde za vepře v živé váze 72 kg obdrží se pouze 700 K, ač ceny horentně stoupají. Vše co se vyrábí v zemědělském statku, co se přikoupí, vypěstuje neb odprodá, musí se zapisovati v tak zvaném "Hofhartenhilfsbuch" - pomocná knížka k statkovému archu (zároveň s knížkou pro Českomoravské trhové svazy, tyto se zavádějí pro každý jednotlivý rok, od roku 1941/42 počínaje. Jest to úplná hospodářova zpověď a tyto knížky se stále kontrolují. Zemědělcům se každoročně předpisují kontingenty k odevzdání obilí z 1 ha, olejnin, hovězího a vepřového dobytka, vajec, mléka apod. Tyto kontingenty se stupuňují rok od roku, právě tak i pokuty za jich neplnění. Je velký nedostatek kuřiva, mnozí občané pěstují a fermentují tajně vypěstovaný tabák. Cena 1 cigarety na černém trhu dosahuje 20 - 36 korun. Jsou zavedeny tabačenky, oděvenky a poukazy na všechny potřebné chybějící textilie a obuv.
Všem vlastníkům radiopřijímačů byly odebrány krátkodobé cívky, aby bylo zamezeno poslouchání zahraničního vysílání z Moskvy a Londýna. Toto poslouchání rozhlasu na černo bylo trestáno Němci smrtí neb koncentračním táborem. Přes to, že je poslouchání ciziny tak přísně trestáno, poslouchá se téměř všude v Bášti, jednotlivě i ve skupinách. Šíří se cívkové zařízení zvané "Churchilky", jež umožňují toto poslouchání ciziny. Zprávy ze zahraničního rozhlasu se potajmu rozšiřují tak zvanou "šeptandou" jak po rodinách, tak i spolcích, tehdy najmě ve Sportovním klubu, a je ku cti báštěckého občanstva, že nebylo udavačů. Štbkpt. Josef Kučera a Václav Svoboda sestrojili krystalovou stanici, na níž zachycovali Moskvu a Londýn.
Hledě k častým náletům spojeneckých letců na území Čech, zavedly německé úřady přísné předpisy o zatemňování a službu hlídek v obcích. Na nedodržení předpisů byly těžké tresty a pokuty. Půdy domů v Bášti musily býti vyklizeny a byly kontrolovány hasičským sborem bášteckým.
Letecké nálety na Prahu a okolí se v roce 1944 a počátkem 1945 stupňují a množí. Jeden takový nálet, jenž dne 14./února 1945 způsobil v Praze velké školy. Další nálety 15./března na Neratovice a Krulupy a 25./března 1945 opět na Prahu, Vysočany, Libeň, Letňany, Kbely, Satalice a Čakovice; byly v Bášti se zájmem i vzrušením pozorovány. Jedna vyhozená velká plechovka od benzinu, vyhozená ze spojeneckého letadla, poděsila báštecké občanstvo, jež jí pokládalo za bombu. Nad Báští jsou denně viděti četná spojenecká letadla a poplachy se několikráte za den množí. Občané se stávají svědky bojů protiletecké obrany a četné úlomky střel padají na báštecké střechy.
Jest ještě se zmíniti o neohroženosti některých bášteckých občanů, jíž projevili tím, že ukryli neb poskytovali útulek a stravu spojeneckým vojákům zajatcům neb parašutistům neb zásobovali je potravinami; byli to Josef Reiner z Baštěku čp. 5, Ferdinand Maršálek z Báště čp. 117, Josef Fafek z Báště čp. 73, Josef Novák z Báště čp. 35 a Pavel Plicka z Báště čp. 18. Prozrazení by je stálo život.
Němci používají nejen letiště ve Kbelích, ale i v Klecanech a staví tu v naší blízkosti u Odolena Vody i další letiště pro hloubková turbinová letadla. V lese "na Beckově" umístili velké sklady materiálu vojenského, výbušnin, pum, pěchotního a dělostřeleckého střeliva, leteckých padáků apod. K střežení tohoto skladu určili jednotky SS. Jako pracující oddíl je tu mnoho sovětských zajatců - vojínů.
Paní Orlovská z Báště a mnoho jiných organisují tajný sběr potravin v obci a podporují i zásobují hladovící zajatce.
Od 20. února 1945 projíždějí Báští - od Měšic směrem na Klíčany - nekonečné řady a kolony Němců, civilního obyvatelstva z Pruského Slezka (zvaného Wartenland), a to pěšky, v autech i na hospodářských vozech. Obec jest donucována jim poskytovati nocleh a přípřeže do nejbližších obcí Klíčan až Postřižína, ba i dále. V obci jich vždy určitá část zůstává v ubytování a obec je musí vyživovati. Jsou rozmístěni na sálech v obou hostincích "u Blechů" a "u Oličů" i po soukromých domech. Do Báště zanesli tito uprchlíci nakažlivé zvířecí nemoci slintavku a kulhavku. Uprchlíci jsou úředně od obyvatelstva posměšně nazýváni "Národní hosté". Dne 21./března 1945 byl nucený odvod hospodářských vozů v Líbeznicích.
Za "Národními hosty" přišlo do obce Báště a zde se ubytovalo i říšsko -německé vojsko. Byl to Luft Bau Bat. 24/XI. (prapor letecké stavby pozemní). Vojáci byli ubytování opět na sálech v obou hostincích; koně rozděleny po bášteckých statcích; kancelář zřízena ve vile p. Sládečka za obecním úřadem. Vojsko odcházelo denně na letiště turbinových letadel.

Události posledních válečných dob 1944/1945 měly již rychlý spád. Německé vojsko bylo již na všech frontách na generálním ústupu. I V Bášti na Korálkově poli přistálo proti čp. 53 německé letadlo po útěku z fronty. Nouzové přistání nemělo větších následků a po opravě motoru samo odletělo. Nutno ještě zaznamenati, že někteří obyvatelé poskytli potraviny i přechodné přístřeší sovětským i britským vojákům, uprchnuvším ze zajateckých táborů v Německu.
V obci samé již v březnu 1945 jednalo se tajně v soukromí i při místním Sport. klubu o vytvoření illegálního národního výboru. Teprve 25./dubna 1945 vytvořil se na popud štkpt. Josefa Kučery a insp. finan. stráže Václava Svobody, při tajné schůzce u p. Zd. Schönfelda v jeho kanceláři I. illegální revoluční Národní výbor v Bášti. Dosavadní starosta obce Václav Sýkora zvolen předsedou, členy Schönfeld Zdeněk, Šerák Antonín, Horáček Bohumil, Václav Svoboda; vojenským velitelem úseku Bášť jmenován štábní kapitán Josef Kučera a jeho zástupcem nadporučík v záloze Zdeněk Schnöfeld. Tento illegální národní výbor připravil tajně vše pro případ odboje a povstání. Již před tím dodávali důležité zprávy členové Národního výboru Josefu Kučerovi; Ferdinand Maršálek zprávy o vojenské situaci a rozmístění počtu sil vojenských; Václav Svoboda zprávy o vojenském skladišti na Beckově. Byly dodávány vojensky důležité zprávy odbojové skupině "Černý Lev" v Praze a též i vojenské skupině generála Kuttelwaschra v Praze a snažilo se podávati i zprávy radiotelegraficky do ciziny.
Tak byl připravován 5. květen 1945, kdy v Praze vypuklo povstání. V  ten den v Bášti ihned ráno byly vyvěšeny československé vlajky a prapory, dříve ostražitě uschovávané; odstraněny německé nápisy a provedeno odzbrojení říšskoněmeckého vojska, jež odevzdalo po krátkém vyjednávání vedeném štkpt. Josefem Kučerou za spoluúčasti Evžena Veselého a Václava Šalanského, zbraně i výstroj ve statku čp. 1. Vojsko bylo pak internováno a střeženo v obou místních hostincích. Před složením zbraní Jaromír Javůrek z Baštěku přestřihl telefonické dráty vojenského vedení. V obci se ustavila ihned vojenská revoluční jednotka, postaveny všeobecně vojenské stráže, zataraseny báštecké silnice (v Bášti u kapličky za vsí k Líbeznicům a v Baštěku u váhy směrem ku Klíčanům i v lese).

(vloženo 25. 2. 2008)
Popis úkolů revoluční gardy (RG) úseku Bášť - Baštěk:
a) chrániti úsek Bášť - Baštěk, zatarasiti silnice a zadržeti postup nepřítele, odzbrojovati jej a chránitit obec směrem od háje Beckova.
b) podporovati úsek Líbeznice, jenž má nejtěžší úlohu při chránění silnice ve směru Mělník; udržovati spojení s líbeznickým úsekem.
c) střežiti v Bášti odzbrojený oddíl říšsko-německého vojska v síle circa 200 mužů.
d) získati zbraně a střelivo odzbrojením prchajících dalších říšsko-německých jednotek a dovážeti je bojujícímu městu Praze.
e) navázati spojení s okolními obcemi a jejich Národními výbory.
Provedení a splnění těchto navržených úkolů:
a) silnice zataraseny a postaveny stráže na východech z úseku Bášť - Baštěk;
b) bojové oddíly vysunuty s automatickými zbraněmi s úkolem působiti palbou na mělnickou silnici a proti Beckovu. K strážím byl postaven telefon v úseku ze dvora bášteckého do besídky u domku čp. 53 u kapličky (Karla Nováka).
c) říšsko-německý oddíl úplně odzbrojen a střežen, další přicházející německé oddíly od úseku Bášť - Baštěk odehnány neb alespoň odzbrojeny, podezřelé osoby zadrženy i jinak v obci udržován pořádek.
d) získané zbraně rozděleny přihlásivším se dobrovolníkům a zbytek později odvezen Praze.
e) Spojení bylo navázáno s Líbeznicemi, Měšicemi, Předbojem  a Klíčanami.
6. května 1945 nálety německých hloubkových letadel od Klecan nad Báští. Mnohých obytel zmocňovala se panika, mnozí se také ze svých obcí stěhovali. Němečtí esesmani vtrhli do sousední obce Sedlec, kde postříleli starostu Macha a několik občanů. V Bášti byly zesíleny proto stráže, aby se obyvatelstvo uklidnilo. V Bášti byl rovněž zadržen bývalý dozorce z koncentračního tábora v Terezíně, který byl poznán měšickými občany a těmi v Měšicích zastřelen. Bylo zadrženo několik německých oddílů, četné přestřelky v noci u kapličky, na měšické cestě a mělnické silnici. Dále stříleno proti Beckovu, kde bylo německé vojsko.
7. května 1945 po výzvě "Praha volá o pomoc", jež došla v noci na 7./5. odjel do Prahy štbkp. Josef Kučera, Josef Kalaš, Josef Novák z čp. 35 a Pavel Plicka, kde se ohlásili u velitele II. úseku, v kterém se zúčastnili hájení Prahy, především v Libni. Část revoluční jednotky v Bášti přešla pod velení líbeznického úseku vedeném nadp. Frankem k hájení příchodů ku Praze.
8. května 1945 pokračováno ve střežení obce Báště a hájení Líbeznic, v odzbrojování prchajících Němců. Ten den v Líbeznicích postříleno velké množství esesmanů, kteří táhli od Mělníka.

(vloženo 23. 3. 2008)
9. května 1945 celou noc docházelo k drobných přestřelkám s prchajícími Němci. V poli za kapličkou za domkem Karla Nováka zastřeleni ze samopalů 3 esesmani. Jedna německá žena, jež v jejich společnosti prchala, měla prostřeleny obě nohy a těžce raněná odvezena nákl. autem na Bulovku. Báštečtí občané, kteří odjeli do Prahy k jejímu hájení, dostali pochvalný dekret.
10. - 11. května 1945 hlídání zajatých německých vojáků a transportování jejich do pražských zajateckých středisk. Všeobecná radost a nadšení ze skončení války a německé okupace a naprosté uklidnění i návrat k denním povinnostem. Kromě členů revoluční gardy, kteří konali nadále strážní službu, odevzdávány zpět zbraně.
12. května 1945 do Báště přijela autokolona sovětského vojska, jež byla s velkou radostí a slávou, jako osvoboditelka přivítána. Ruští vojáci byli ubytováni po domech bášteckých občanů a velmi brzy žili s místním obyvatelstvem v srdečném přátelství a lásce. Velkou spoustu válečné kořisti, hlavně potraviny rozdali bášteckým občanům.

Na pamět revolučních bojů - seznam dobrovolníků od 5./5. - 10./5. 1945:
Velitel bášteckého úseku: štkpt. Josef Kučera
Zástupce velitele: nadpor. v zál. Zdeněk Schönfeld
Karel Nymburský (1915), Alois Veselý (1917), des. Boh. Horáček (1910), Jiří Šerák (1924), Ant. Řezáč (1926), Josef Fafek (1909), Jarosl. Řezníček (1906), Jan Ročňák (1912), Karel Kubišta (1922), Josef Kulhánek (1924), Josef Pokuta (1923), Josef Javůrek (1923), Jarosl. Marášek (1927), Ladislav Čížek (1923), Josef Zapletal (1922), Jiří Vorlík (1925), Jaroslav Novák (1925), Jaroslav Havel (1924), Václav Mišner (19+0), Josef Mišner (1907), Václav Ostrit (1895), Jiří Suldovský (1926), Václav Bulvas (1896), Josef Řezníček (1922), Ladislav Řezníček (1922), Josef Hurtík (1920), Mir. Řezníček (1923), Ant. Maršálek (1899), And. Grossmann (1926), Karel Fialan (1910), Ant. Metál (1924), Josef Sýkora (1921), Boh. Luxík (1893), Václ. Luxík (1924), Frant. Kulhánek (1905), Josef Kreml (1910), Frant. Doležal (1914), Mir. Srbek (1921), Josef Adler (1925), Josef Mixán (1903), Bedř. Čížek (1923), Pavel Masař (1897), Josef Tovara (1924), Karel Adler (1927), Oldř. Kerštof (1924), Josef Bříza (1920), Jar. Maršálek (1901), Oldř. Olič (1924), Jar. Doležal (1911), Jar. Mišner (1925), Josef Kříž (1924), Václ. Svoboda (1901), Jan Nádvorník (1919), Jarosl. Tovara (1909), Ant. Beneš (1906), Frant. Sýkora (1897), Ant. Michalec (1912), Bedř. Kulhánek (1908), Jan Zapletal (1910), Jar. Stanislav (1906), Václ. Pavlík (1922), Boh. Mazánek (1903), Mat. Kašaj (1902), Oldř. Pokuta (1903), Jos. Prokůpek (1907), Frant. Fučík (1910), Frant. Řezníček (1902), Štěpák Cáder (1906), Ludvík Cáder (1913), Václ. Bolek (1910), Jos. Nádvorník (1905), Ant. Dvořák (1911), Václ. Řápek (1910), Jos. Kratochvíl (1920), Jar. Křehnáč (1915), Jar. Nedvěd (1913), Josef Mařík (1906), Lad. Šerák (1903), Karel Nedvěd (1910), čet. Frant. Šípek (1918), Václav Svoboda (1899), Jiří Maršálek (1921), Alois Vorlík (1899), Ferd. Maršálek (1894), Jarosl. Böhm (1928), svob. Jos. Kulhánek , Josef Turek (1919), Václ. Vorlík (1910), Ant. Plicka (1910), Václ. Maršálek (1908), Václ. Panchártek (1907), Frant. Beran (1902Bo), Václ. Adler (1898), Jan Krupka (1919), Josef Hlušička (1925), des. Jos. Javůrek (1900), Frant. Kalaš (1923), Josef Kalaš (1919), Pavel Plicka (1892), Ant. Ostrit (1903), Ant Šerák (1899), Václ. Plicka (1904), Jaromír Javůrek (1924), des. Josef Javůrek (1892), des. Jar. Budař (1914), svob. Josf. Kubů (1916), svob. Jos. Mišner (1914), svob. Kar. Zoubek (1916), Václ. Kratochvíl (1912), Frant. Paděra (1913), Karel Křehnáč (1913), Milosl. Jelínek (1912), Jan Hraška (1911), Emil Franěk (1912), Jarosl. Baran (1915), svob. Zd. Tovara (1911), des. Jos Reiner (1911), Václ. Reiner (1913), Ant. Mišner (1903), des. Kar. Mišner (1911), Jar. Kratochvíl (1923), Josf Kubeš (1911), Frant. Strejček (1913), Stanisl. Trousil (1925), Otakar Šimek (1900),  Ota Šimek (1900), Frant. Rychtařík (1917), Otto Novák (1904), Ant. Šimon (1908), Ondr. Fuliér (1902), Jos. Barušek (1897), Ant. Jakub (1899), Ant. Kreml (1920), Frant. Vejvoda (1910), Ant. Klezar (1912), K. Hozňourek (1914), V. Mazánek (1924), Josef Havel (1899), Frant. Mixán (1900), Zdeněk Novák (1925), Frant. Kalina (1921), Bohumil Paur (1904), Emil Šerák (1894), Jar. Holub (1927), Rud. Phorný (1908), Václ. Lanc (1913), Jos. Čížek (1910), Ant. Král (1904), Karel Teska (1909), Boh. Kadlec (1914), Frant. Němec (1919), Alois Sýkora (1925), Václ. Hlušička (1899), Ant. Treml (1907), Otto Bambas (1902), Josef Reiter (1924), Rudolf Líba (1916), Oldř. Danda (1924), Václ. Řezníček (1913), Josef Novák (1900), Frant. Plicka (1909), Zdeněk Uřídil (1925), Karel Waldhauser (1914), Adam Svítek (1905), Josef Gubka (1905)

Dobrovolníci z jiných obcí:
Cibulka z Předboje, Novák A. z Předboje, Tumlíř ml. z Předboje, Severin z Líbeznic, Michalík z Líbeznic, Líbal K. z Prahy VIII., Furka Lad. z Prahy VIII., Matějaka Emal z Prahy VIII., Jenda , Držmíšek, Hum Vlad, Koranda Iljič, Huněk ervin, Kuhn Ant., Krieger Ant. všichni z Prahy VIII.